Chicagské prohlášení o neomylnosti Písma a hermeneutice

Věříme, že Bible je Boží slovo a proto je pro nás jeho povaha velmi důležitá, stejně jako způsob, jakým k němu jako křesťané přistupujeme. Výstupem summitu Mezinárodního výboru pro biblickou neomylnost v říjnu 1978 bylo tzv. Chicagské prohlášení o neomylnosti Písma a hermeneutice.

Předmluva

Autorita Písma je klíčovou otázkou pro křesťanskou církev v tomto i každém věku. Lidé, kteří vyznávají víru v Ježíše Krista jako Pána a Spasitele, jsou voláni, aby prokazovali realitu svého učednictví tím, že budou pokorně a věrně poslouchat Boží psané slovo. Odejít od Písma ve víře nebo jednání znamená nevěrnost našemu Mistru. Máme-li plně pochopit a řádně vyznávat jeho autoritu, je nezbytné uznávat naprostou pravdivost a důvěryhodnost Písma svatého.

Následující prohlášení tuto bezchybnost Písma znovu potvrzuje, jasně formuluje naše chápání bezchybnosti a varuje proti jejímu popírání. Jsme přesvědčeni, že popírat bezchybnost Písma znamená odložit svědectví Ježíše Krista a Ducha Svatého a odmítnout podřídit se tvrzením Božího vlastního slova, které je známkou pravé křesťanské víry. Vidíme jako svou povinnost učinit toto prohlášení tváří v tvář současným odklonům našich křesťanských bratří od pravdy o bezchybnosti a nesprávnému chápání tohoto učení ve světě obecně.

Toto prohlášení se skládá ze tří částí: Stručného prohlášení, Článků vyjadřujících přesvědčení a odmítnutí a doplňkového výkladu. Vzniklo v průběhu třídenní konzultace v Chicagu. Lidé, kteří podepsali Stručné prohlášení a Články, chtějí potvrdit své vlastní přesvědčení týkající se bezchybnosti Písma a povzbudit i vyzvat jedni druhé i ostatní křesťany, aby se tomuto učení snažili stále více porozumět. Jsme si vědomi omezení vyplývajících z dokumentu připraveného během krátké a intenzivní konference a nedoporučujeme, aby byl přijímán se stejnou váhou jako vyznání církve. Přesto se radujeme z prohloubení našeho vlastního přesvědčení prostřednictvím společné diskuse a modlíme se, aby toto Prohlášení, které jsme podepsali, mohlo být použito pro slávu našeho Boha k nové reformaci Církve v její víře, životě a poslání.

Toto Prohlášení nepředkládáme v duchu sváru, ale pokory a lásky, kterého bychom z Boží milosti rádi uchovali i v celém budoucím dialogu, který vyplyne z toho, co říkáme. Rádi uznáváme, že u mnoha lidí, kteří popírají bezchybnost Písma, se neprojevují důsledky tohoto popření ve zbytku jejich přesvědčení a jednání, a jsme si vědomi, že my, kdo vyznáváme toto učení, ho často popíráme v životě tím, že své myšlenky a skutky, tradice a zvyklosti opravdově nepodřizujeme Božímu slovu.

Budeme rádi, když na toto prohlášení odpoví každý, kdo bude mít důvod upravit jeho výroky o Písmu ve světle samotného Písma, pod jehož neomylnou autoritou stojíme v tom, co říkáme. Neděláme si žádné nároky na osobní neomylnost ve svědectví, které neseme, a budeme velice vděční za každou pomoc, která nám umožní posílit toto svědectví o Božím slově.

26. – 28. října 1978
I. summit International Council on Biblical Inerrancy
Chicago, Illinois

Stručné prohlášení

1.   Bůh, který je sám Pravda a mluví jen pravdu, inspiroval Písmo svaté, aby jeho pomocí zjevil sám sebe ztracenému lidstvu prostřednictvím Ježíše Krista jako Stvořitele a Pána, Vykupitele a Soudce. Písmo svaté je Božím svědkem o Bohu.

2.   Písmo svaté, které je Božím vlastním slovem, zapsaným lidmi připravenými Duchem svatým a pod jeho dohledem, má neomylnou Boží autoritu ve všech věcech, jichž se dotýká: je potřeba mu věřit jako Božím pokynům ve všech věcech, které prohlašuje, poslouchat ho jako Boží příkaz ve všem, co vyžaduje, přijímat jako Boží zástavu ve všem, co zaslibuje.

3.   Duch Svatý, božský autor Písma, nám ho potvrdil svým vnitřním svědectvím a otevírá také naši mysl, abychom chápali jeho význam.

4.   Písmo je cele a slovně dáno Bohem, je proto bez chyb nebo omylů ve všem, co učí; o nic méně v tom, co říká o Božím jednání ve stvoření, o událostech světových dějin a svém vlastním literárním původu pod Bohem, než v tom, co dosvědčuje o Boží zachraňující milosti v životech jednotlivců.

5.   Autorita Písma je nevyhnutelně narušena, pokud je jeho celková božská bezchybnost jakkoli omezena nebo ignorována či relativizována tak, aby viděla pravdu způsobem, který je v rozporu s pohledem samotné Bible; takovéto odchylky vedou k vážným ztrátám jak pro jednotlivce, tak pro Církev.

Přesvědčení a odmítnutí

Článek I:

Jsme přesvědčeni, že Písmo svaté má být přijímáno jako autoritativní Slovo Boží.
Odmítáme, že Písmo přijímá svou autoritu od Církve, z tradice nebo jakéhokoli jiného lidského zdroje.

Článek II:

Jsme přesvědčeni, že Písmo je nejvyšší písemnou normou, jíž Bůh zavazuje svědomí, a že autorita Církve je podřízena autoritě Písma.
Odmítáme, že církevní vyznání (kréda), koncily nebo prohlášení mají autoritu větší nebo rovnou autoritě Bible.

Článek III:

Jsme přesvědčeni, že zapsané slovo v jeho celistvosti je zjevením daným Bohem.
Odmítáme, že Bible je pouze svědkem zjevení nebo se že stává zjevením, nebo že její platnost závisí na reakci lidí.

Článek IV:

Jsme přesvědčeni, že Bůh, který stvořil lidi ke svému obrazu, používá jako prostředek zjevení jazyk.
Odmítáme, že lidský jazyk je natolik omezen skutečností, že jsme stvoření, že se stává nedostatečným prostředkem pro předání Božího zjevení. Dále odmítáme, že zkaženost lidské kultury a jazyka v důsledku hříchu zmařila Boží dílo inspirace.

Článek V:

Jsme přesvědčeni, že Boží zjevení ve svatých Písmech má postupný charakter.
Odmítáme, že pozdější zjevení, které je případně naplněním dřívějšího zjevení, toto zjevení opravuje nebo mu protiřečí. Dále odmítáme, že po dokončení spisů Nového zákona bylo dáno jakékoli normativní zjevení.

Článek VI

Jsme přesvědčeni, že celé Písmo a všechny jeho části, až po samotná slova v originále, bylo dáno prostřednictvím Boží inspirace.
Odmítáme, že je možné právem zastávat inspiraci Písma jako celku, aniž by byla zastávána inspirace jeho částí, nebo zastávat inspiraci některých částí bez celku.

Článek VII

Jsme přesvědčeni, že inspirace byla dílem, jímž nám Bůh svým Duchem prostřednictvím lidských autorů dal své slovo. Původ Písma je u Boha. Způsob Boží inspirace pro nás zůstává z větší části tajemstvím.
Odmítáme, že inspiraci je možné redukovat na lidský vhled nebo změněný stav vědomí jakéhokoli druhu.

Článek VIII

Jsme přesvědčeni, že Bůh ve svém díle inspirace použil odlišné osobnosti a literární styly autorů, které si vybral a připravil.
Odmítáme, že Bůh – tím, že způsobil, aby autoři použili přesně ta slova, která zvolil – popřel jejich osobnost.

Článek IX

Jsme přesvědčeni, že inspirace, ačkoli nedává vševědoucnost, je zárukou pravých a důvěryhodných výroků ve všech věcech, u nichž byli bibličtí autoři vedeni k tomu, aby mluvili a psali.
Odmítáme, že konečnost nebo padlý stav těchto autorů vnesly do Božího slova, ať již z nutnosti, nebo jinak, překroucení nebo nepravdy.

Článek X

Jsme přesvědčeni, že se inspirace, přísně vzato, vztahuje jen na autografický (původní autorský) text Písma, který je díky Boží prozřetelnosti možné s velkou přesností stanovit z dostupných rukopisů.  Dále jsme přesvědčeni, že opisy a překlady Písma jsou slovo Boží do té míry, do níž věrně představují originál.
Odmítáme, že absence původních rukopisů má vliv na jakýkoli zásadní prvek křesťanské víry. Dále odmítáme, že bezchybnost Bible je v důsledku této absence neplatná nebo nepodstatná.

Článek XI

Jsme přesvědčeni, že Písmo, neboť bylo dáno prostřednictvím Boží inspirace, je neomylné, takže nás nezavádí, je pravdivé a spolehlivé ve všech otázkách, ke kterým se vyjadřuje.
Odmítáme, že je možné, aby Bible byla zároveň neomylná, a přitom v tom, co tvrdí, byly chyby. Mezi neomylností a bezchybností je možné rozlišovat, ale není možné je od sebe oddělovat.

Článek XII

Jsme přesvědčeni, že Písmo ve svém celku je bezchybné, není v něm nic nepravdivého, podvodného nebo lživého.
Odmítáme, že biblická neomylnost a bezchybnost jsou omezeny na témata související s duchovní oblastí, náboženstvím nebo vykoupením a nezahrnují tvrzení z oblasti historie nebo vědy. Dále odmítáme, že vědecké hypotézy o dějinách země mohou být oprávněně použity k vyvrácení učení Písma o stvoření a potopě.

Článek XIII

Jsme přesvědčeni o oprávněnosti používání bezchybnosti jako teologického pojmu odkazujícího na úplnou pravdivost Písma.
Odmítáme, že je korektní hodnotit Písmo podle standardů pravdy a nepravdy, které jsou cizí jeho úzu nebo cíli. Dále odmítáme, že bezchybnost je popřena takovými biblickými jevy, jako jsou nedostatek moderní odborné přesnosti, odchylky v gramatice nebo pravopisu, popisy přírody vycházející z hlediska pozorovatele, citace nepravd, používání hyperboly a zaokrouhlování, tematické řazení materiálu, odlišný výběr materiálu v paralelních podáních nebo používání volných citací.

Článek XIV

Jsme přesvědčeni o jednotě a vnitřní soudržnosti Písma.
Odmítáme, že domnělé chyby a nesrovnalosti, které ještě nebyly vyřešeny, oslabují tvrzení Bible ohledně pravdy.

Článek XV

Jsme přesvědčeni, že učení o bezchybnosti je založeno na učení Bible o inspiraci.
Odmítáme, že Ježíšovo učení o Písmu je možné nebrat v úvahu odvoláním se na přizpůsobení nebo jakékoli přirozené omezení jeho lidství.

Článek XVI

Jsme přesvědčeni, že učení o bezchybnosti bylo nedílnou součástí víry Církve v celých jejích dějinách.
Odmítáme, že bezchybnost je učení, které vytvořil scholastický protestantismus, nebo že je to reakcionářský postoj postulovaný v reakci na negativní vyšší kritiku.

Článek XVII

Jsme přesvědčeni, že Duch Svatý svědčí o Písmu a ujišťuje věřící o pravdivosti zapsaného Božího slova.
Odmítáme, že svědectví Ducha Svatého působí izolovaně od Písma nebo proti němu.

Článek XVIII

Jsme přesvědčeni, že text Písma má být vykládán pomocí gramaticko-historické exegese, při zohlednění literárních forem a prostředků, a že Písmo má vykládat Písmo.
Odmítáme oprávněnost jakéhokoli nakládání s textem nebo hledání zdroje ležícího za ním, které by vedly k relativizování, zbavení historické důvěryhodnosti nebo ignorování jeho učení nebo zamítnutí jeho prohlášení o autorství.

Článek XIX

Jsme přesvědčeni, že pro zdravé porozumění celé křesťanské víře je nezbytné vyznání plné autority, neomylnosti a bezchybnosti Písma. Dále jsme přesvědčeni, že takové vyznání by mělo vést k stále většímu připodobňování se obrazu Krista.
Odmítáme, že takové vyznání je nezbytné pro spasení. Popíráme však, že bezchybnost je možné odmítnout bez vážných důsledků pro jednotlivce i pro Církev.

Chicagské prohlášení o biblické hermeneutice

I. summit Mezinárodní rady o biblické bezchybnosti (International Council on Biblical Inerrancy) se konal v Chicagu 26. – 28. října 1978 s cílem znovu potvrdit učení o bezchybnosti Písma, vyjasnit jeho porozumění a varovat proti jeho popírání. Během čtyř let, které následovaly po I. summitu, Bůh tomuto úsilí požehnal způsobem, který zdaleka přesáhl většinu očekávání. Uspokojující proud literatury, která podporuje učení o bezchybnosti, i rostoucí přesvědčení o její hodnotě jsou důvodem k chvále našeho velkého Boha.

Práce I. summitu sotva skončila, když začalo být jasné, že je potřeba se pustit do dalšího velkého úkolu. Ačkoli si uvědomujeme, že víra v bezchybnost Písma je základem pro uchování jeho autority, hodnota tohoto závazku je reálná jen natolik, nakolik rozumíme významu Písma. Byl proto nezbytný II. summit. Po dva roky probíhalo plánování a vznikaly referáty týkající se témat souvisejících s hermeneutickými principy a praxí. Vyvrcholením tohoto úsilí bylo setkání v Chicagu 10. – 13. listopadu 1982, jehož jsme se zúčastnili my, níže podepsaní.

Obdobně jako v případě Chicagského prohlášení z roku 1978 tímto předkládáme prohlášení o tom, čemu věříme a co odmítáme, jimiž vyjadřujeme výsledky našeho úsilí o vyjasnění hermeneutických otázek a principů. Neděláme si nárok na úplnost nebo systematické pojednání celého tématu, ale tato prohlášení a odmítnutí představují shodu přibližně stovky účastníků a pozorovatelů, kteří se na této konferenci sešli. Bylo obohacující zapojit se do dialogu a naší modlitbou je, aby Bůh použil výsledek našeho poctivého úsilí, aby nám i jiným umožnil správněji nakládat se slovem pravdy.

Prohlášení a odmítnutí

Článek I

Jsme přesvědčeni, že normativní autorita Písma svatého je autoritou samotného Boha a potvrzuje ji Ježíš Kristus, Pán Církve.
Odmítáme oprávněnost oddělování Kristovy autority od autority Písma nebo snahu stavět jednu proti druhé.

Článek II

Jsme přesvědčeni, že jako je Kristus Bohem i člověkem v jedné osobě, i Písmo je nerozdělitelně Božím slovem v lidském jazyce.
Odmítáme, že prostá lidská forma Písma s sebou nese chyby, stejně jako že Kristovo lidství, dokonce v jeho pokoření, nese hřích.

Článek III

Jsme přesvědčeni, že osoba a dílo Ježíše Krista jsou ústředním bodem celé Bible.
Odmítáme, že jakákoli metoda výkladu, která odmítá nebo zatemňuje Krista jako ústřední bod Písma, je správná.

Článek IV

Jsme přesvědčeni, že Duch Svatý, který inspiroval Písmo, jedná dnes jeho prostřednictvím a vytváří víru v jeho poselství.
Odmítáme, že Duch Svatý někoho učí cokoli, co je v rozporu s učením Písma.

Článek V

Jsme přesvědčeni, že Duch Svatý umožňuje věřícím přijmout Písmo a aplikovat ho do svého života.
Odmítáme, že přirozený člověk je schopen duchovně rozlišovat biblické poselství bez Ducha Svatého.

Článek VI

Jsme přesvědčeni, že Bible vyjadřuje Boží pravdu pomocí výroků, a jsme přesvědčeni, že biblická pravda je jak objektivní, tak absolutní. Dále jsme přesvědčeni, že tvrzení je pravdivé, pokud představuje záležitosti tak, jak opravdu jsou, ale mýlí se, když tato fakta nepředkládá správně.
Odmítáme, že ačkoli je Písmo schopno dát nám moudrost pro spasení, měla by biblická pravda být definována na základě této funkce. Dále odmítáme, že omyl by měl být definován jako záměrná lež.

Článek VII

Jsme přesvědčeni, že význam vyjádřený v každém biblickém textu je jediný, určitý a pevný.
Odmítáme, že rozpoznání jediného významu vylučuje rozmanitost aplikací.

Článek VIII

Jsme přesvědčeni, že Bible obsahuje učení a příkazy, které se týkají všech kulturních a situačních kontextů, a jiné příkazy, které se vztahují jen na určité situace, jak Bible sama ukazuje.
Odmítáme, že je možné rozlišovat mezi univerzálními a konkrétními příkazy Písma pomocí kulturních a situačních faktorů. Dále odmítáme, že univerzální příkazy je možné považovat za kulturně nebo situačně relativní.

Článek IX

Jsme přesvědčeni, že pojem hermeneutika, který historicky označoval pravidla exegeze, je možné oprávněně rozšířit tak, aby zahrnoval vše, co je obsaženo v procesu chápání toho, co znamená biblické zjevení a jak souvisí s naším životem.
Odmítáme, že poselství Písma se odvozuje z pochopení vykladače nebo je jím diktováno. Odmítáme tedy, že „horizonty“ autora biblického textu a vykladače se mohou „spojit“ takovým způsobem, že to, co text sděluje vykladači, není v konečném důsledku řízeno vyjádřeným významem Písma.

Článek X

Jsme přesvědčeni, že Písmo nám sděluje Boží pravdu slovně prostřednictvím široké škály literárních forem.
Odmítáme, že jakákoli omezení lidského jazyka způsobují, že Písmo není schopno sdělit Boží poselství.

Článek XI

Jsme přesvědčeni, že překlady textu Písma mohou sdělovat poznání Boha napříč hranicemi času a kultury.
Odmítáme, že význam biblických textů je natolik spojen s kulturou, z níž vzešly, že není možné je pochopit ve stejném významu v jiných kulturách.

Článek XII

Jsme přesvědčeni, že při překladu Bible a jejím vyučování v kontextu každé kultury bychom měli používat jen ty funkční ekvivalenty, které věrně odrážejí obsah biblického učení.
Odmítáme oprávněnost metod, které jsou buď necitlivé k požadavkům mezikulturní komunikace, nebo při ní překrucují biblický význam.

Článek XIII

Jsme přesvědčeni, že pro správnou exegezi Písma je nezbytné být si vědom literárních kategorií, forem a stylů různých částí Písma, a tudíž si velice ceníme kritiky žánru jako jedné z mnoha disciplín biblického studia.
Odmítáme, že na biblická vyprávění, která sama sebe prezentují jako faktická, mohou být právem aplikovány žánrové kategorie popírající historicitu.

Článek XIV

Jsme přesvědčeni, že biblický záznam událostí, rozprav a výroků, ačkoli jsou prezentovány nejrůznějšími příslušnými literárními formami, odpovídá historickým skutečnostem.
Odmítáme, že jakákoli událost, rozprava nebo výrok v Písmu byly vymyšleny biblickými autory nebo tradicí, kterou v sobě ztělesňují.

Článek XV

Jsme přesvědčeni, že je nezbytné vykládat Bibli podle jejího doslovného, neboli normálního smyslu. Doslovný smysl je gramaticko-historický smysl, tedy význam, který vyjádřil autor. Výklad podle doslovného smyslu bude zohledňovat všechny řečnické obraty a literární formy, které se v textu vyskytují.
Odmítáme oprávněnost každého přístupu k Písmu, který mu připisuje význam, který doslovný smysl nepodporuje.

Článek XVI

Jsme přesvědčeni, že pro stanovení kanonického textu a jeho významu je potřeba používat legitimní kritické techniky.
Odmítáme, že je možné oprávněně umožnit používání jakékoli metody biblické kritiky pro zpochybnění pravdy nebo integrity významu vyjádřeného autorem nebo jakéhokoli jiného učení Písma.

Článek XVII

Jsme přesvědčeni o jednotě, harmonii a soudržnosti Písma a prohlašujeme, že Písmo je svým vlastním nejlepším vykladačem.
Odmítáme, že je možné Písmo vykládat tak, aby naznačovalo, že jeden text opravuje jiný nebo se staví proti němu. Odmítáme, že pozdější autoři Písma nesprávně vykládali dřívější texty Písma, když je citovali nebo na ně odkazovali.

Článek XVIII

Jsme přesvědčeni, že výklad, který ohledně sebe nabízí Bible sama, je vždy správný, nikdy se neodchyluje od jediného významu inspirovaného textu, ale naopak ho dále osvětluje. Jediný význam slov proroka zahrnuje porozumění těmto slovům prorokem, ale není na ně omezen, a nezbytně zahrnuje Boží záměr, který je dokázán naplněním těchto slov.
Odmítáme, že autoři Písma vždy chápali plný dosah svých vlastních slov.

Článek XIX

Jsme přesvědčeni, že jakékoli předpochopení, které vykladač přináší do Písma, by mělo být v souladu s učením Písma a mělo by být opravováno Písmem.
Odmítáme, že bychom měli vyžadovat, aby Písmo bylo v souladu s předporozuměním, které je mu cizí a není soudržné samo v sobě, jako naturalismus, evolucionismus, scientismus, sekulární humanismus a relativismus.

Článek XX

Jsme přesvědčeni, že vzhledem k tomu, že Bůh je autorem veškeré pravdy, pak všechny pravdy biblické i mimobiblické, jsou v souladu a zapadají do sebe, a že Bible říká pravdu, když se dotýká otázek souvisejících s přírodou, dějinami nebo čímkoli jiným. Dále jsme přesvědčeni, že v některých případech mají mimobiblické údaje hodnotu pro objasnění toho, co Písmo učí, a pro opravu nesprávných výkladů.
Odmítáme, že mimobiblické pohledy vyvracejí učení Písma nebo jsou mu nadřazeny.

Článek XXI

Jsme přesvědčeni o harmonii zvláštního a všeobecného zjevení, a tudíž biblického učení o faktech přírody.
Odmítáme, že jakákoli opravdová vědecká fakta nejsou v souladu se skutečným významem jakéhokoli textu Písma.

Článek XXII

Jsme přesvědčeni, že Genesis 1 – 11 je faktická, stejně jako zbytek knihy.
Odmítáme, že učení Genesis 1 – 11 je mytologické a že je možné se odvolávat na vědecké hypotézy o historii země nebo původu lidstva pro vyvrácení toho, co Písmo učí o stvoření.

Článek XXIII

Jsme přesvědčeni o jasnosti Písma a konkrétnosti jeho poselství o spasení z hříchu.
Odmítáme, že texty Písma jsou všechny stejně jasné nebo mají stejnou spojitost s poselstvím o spasení.

Článek XXIV

Jsme přesvědčeni, že člověk není pro pochopení Písma závislý na odborných znalostech biblistů.
Odmítáme, že člověk by měl ignorovat ovoce odborného studia Písma, kterému se věnují biblisté.

Článek XXV

Jsme přesvědčeni, že jediný typ kázání, který dostatečně předává Boží zjevení a jeho řádnou aplikaci do života, je takové, které věrně vykládá text Písma jako Slova Božího.
Odmítáme, že kazatel má jakékoli poselství od Boha kromě textu Písma.

Rada

Gleason L. Archer
William N. Garrison
Harold W. Hoehner
Roger R. Nicole
Earl D. Radmacher
R. C. Sproul
James M. Boice
Norman L. Geisler

A. Wetherell Johnson
James I. Packer
Moishe Rosen
Edmund P. Clowney
Jay H. Grimstead
Kenneth S. Kantzer
Robert D. Preus
Frederic R. Schatz

Poradci

Jay E. Adams
Gregory L. Bahnsen
Wm R. Bright
Robert K. DeVries
Donald E. Hoke
D. James Kennedy
Fred H. Klooster
Harold B. Kuhn
John W. Alexander
Nelson C. Bennett, III
L. Russ Bush
Charles L. Feinberg
Paul C. Johnson
Jay L. Kesler
George W. Knight
Samuel R. Kulling
Hudson T. Armerding
Henn A. G. Blocher
W. A. Criswell
John H. Gerstner
David E. Kelby
Frank N. Kik
Hendrik Krabbendam
Gordon R. Lewis
Harold Lindsell

Harold J. Ockenga
Paige Patterson
Robert L. Saucy
Morton H. Smith
G. Aiken Taylor
Larry L. Walker
Luder G. Whitlock
Walter A. Maier
Josh D. McDowell
Raymond C. Ortlund
Adrian P. Rogers
Francis A. Schaeffer
Jack Sonneveldt
Merrill C. Tenney
John D. Walt
Bruce H. Wilkinson
John F. MacArthur
William E. Nix
Luis Palau
Lorne C. Sanny
Joseph R. Shultz
Raymond C. Stedman
Fred G. Wacker
John F. Walvoord
Allan A. MacRae



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *